Hříbě musí přijmout kolostrum během prvních 12–36 hodin života, aby protilátky, které obsahuje, mohly nastartovat jeho imunitní systém. Pokud klisna během porodu uhynula, její kolostrum lze hříběti podat i posmrtně, avšak je rozumné mít v zásobě nouzové množství. Neposkytnutí kolostra v tomto kritickém časovém okně může vést v lepším případě k oslabenému, nemocnému hříběti vyžadujícímu podání plazmy – a v horším případě k úhynu.

Trávicí trakt mladého hříběte si s pevnou potravou zatím nedokáže dobře poradit, a proto musí být mléko zajištěno – ideálně od kojné klisny nebo prostřednictvím komerční náhražky mléka. V průběhu prvního týdne života může hříbě sát 7–10× za hodinu, poté se frekvence snižuje přibližně na 3× za hodinu. Pokud není k dispozici kojící klisna, může být láhev zpočátku jedinou možností, ale nejvhodnější je co nejdříve naučit hříbě pít z vědra.

Volný přístup k náhražce mléka ve vědru má tu výhodu, že si hříbě může samo určit, kdy a kolik vypije, a obvykle přijímá menší množství častěji, podobně jako by tomu bylo při sání od matky. To podporuje rovnoměrný růst, zdravější trávení a snižuje riziko žaludečních vředů nebo jiných trávicích potíží. Hříbě si tak zároveň může vytvořit přirozenější vztah k lidem, protože je nevnímá pouze jako zdroj potravy (jako je tomu při krmení lahví).